Tento příspěvek bude věnován novému přírůstku do mého fotovybavení. Tím je bezzrcadlovka – dále jen BZ/kompakt s výměnnými objektivy – Sony NEX-6 v setu v objektivem 16-50/3,5-5,6. Nečekejte žádný exaktní test ani podrobný popis foťáku a jeho funkcí. Spíše zaměřím na můj pohled, moje důvody pořízení tohoto stroje a praktické zkušenosti. Pokud opomenu zmínit něco, co by vás zajímalo, ptejte se v komentářích pod článkem.
Myšlenkové pochody a důvody
Zřejmě nejpůvodnější impulzem, po kterém jsem se začal zajímat o BZ, byla zmínka o jakémsi profesionálním fotografovi z Amériky, který prodal všechno profesionální vybavení a kompletně přesedlal na BZ. Také mne čím dál méně baví na „obyčejné“ akce tahat zrcadlovku (Canon 50D) a zvažovat, co vzít za skla a co nechat doma. Zcela zásadně k rozhodnutí přispělo, že poslední cca 2 roky celkem intenzivně fotím telefonem a publikuji na sociálních sítích – svém FB profilu, Twitteru a Instagramu. Při focení telefonem mi však následně chybí to zásadní – kvalitní materiál, se kterým je možno dál pracovat, podrobit ho důkladnějšímu postprocesu a třeba tisku na velký formát. Proto jednou z klíčových vlastností při výběru BZ byla konektivita – o tom však více později. Last-but-not-least – čím dál více opouštím výhled na profesionální fotografické uplatnění a chci si fotit jen to, co chci a jak chci. A tím je dokument, street-foto. U těchto žánrů je celkem důležité, aby byl fotograf a jeho aparát nenápadný. Což BZ splňuje.
Parametry výběru podrobněji
Při výběru BZ jsem měl několik klíčových vlastností, které musí nový stroj mít. A těmi bylo:
– výměnná optika: u BZ samozřejmost, uvádím pro pořádek, pokud by někdo chtěl namítnout, že jsem si měl koupit kompakt.
– integrovaný hledáček: připadá mi jaksi nepřirozené fotit přes displej, nehledě na to, že při focení přes displej je člověk mnohdy dost nápadný a při přímém dopadu slunce na displej je na něm prd vidět. K některým foťákům se dá hledáček přikoupit, bohužel stojí opravdu hodně peněz a hlavně – ubírá foťáku na kompaktnosti. Nehledě na možnost ulomení nebo jiného poškození.
– bezdrátová konektivita: chci mít možnost ihned po pořízení fotku poslat do světa, na sociální sítě, dát vědět, co a kde se děje a zároveň mít tu samou fotku stále v původní vysoké kvalitě.
– dobrý obrazový výkon na vysoká ISO: často se pohybuji v místech, kde je málo světla – koncerty, divadlo, restaurace, akce. Blesk mám velmi nerad, protože ničí světelnou atmosféru.
– focení do RAWu – dnes snad samozřejmost. Všechno, i rodinné události a výpravy na pivo fotím do RAW. Nikdy nevím, kdy udělám nejlepší fotku svého života nebo k jaké události se připletu.
S tímto seznamem jsem se tedy jal vybírat. Hned z kraje jsem vyloučil Olympus PEN (malý čip, absence hledáčku). Stejně tak Panasonic (malý čip) a Samsung (absence hledáčku) a Fuji (absence wifi, pomalý a hrubý hledáček, drahý systém). Chvíli jsem uvažoval o Canonu EOS-M, ale kromě absence hledáčku jej také vyřadila skutečnost, že je to teprve první BZ od Canonu. Na tomto poli Canon dost zaspal a má 2-3 roky zpoždění za konkurencí.
Tak tedy Sony NEX-6
Potom přišel ten osudový den – Sony oznámilo NEX-6. Už když jsem na dpreview četl parametry foťáku, tušil jsem, že by to mohlo být ono. Čip o velikosti APS-C, hledáček, wifi, základní nabídka optiky, která se postupně rozšiřuje, včetně Zeiss skel – všechno do sebe až dokonale zapadalo. Zapadlo ještě o kus víc, když jsem NEX-6 vzal do ruky. Padl skvěle, jednoduché, jasné ovládání, všechny důležité parametry (clona, čas, ISO, kompenzace expozice) ovladatelné na 1-2 stisknutí či otočení. Naprosto mne ohromila rychlosti ostření. Čekal jsem šneka, který se na USM ostření nebude naprosto chytat a potkal systém, který je rychlostí, přesností naprosto srovnatelný s ultrasonicy. Další ohromení přinesl pohled do hledáčku – první dojem byl: „To je snad optický hledáček!“. Omyl – přesně 2.359.296 pixelů tvoří asi nejlepší a nejrychlejší elektronický hledáček, který znám.
Asi 2 měsíce jsem mlsně chodil kolem, při každé příležitosti zkoušel, jestli neobjevím nějakou nectnost, četl recenze a střádal peníze. Na konec, jednoho odpoledne, jsem se vydal do Megapixelu v Holešovicích na podrobné testování. S foťákem jsem strávil asi 1,5 hodiny a důkladně zkoušel. Pak se přesunul k pokladně, zaplatil a odnesl si krabici. Proč si taky neudělat Vánoce v červnu, že ano?!
Rovnýma nohama do praxe!
Ihned po zakoupení jsme odjížděli na týden do Karlových Varů na filmový festival. Ideální příležitosti, jak prověřit malý, nenápadný stroj v praxi a konečně dělat skoro-realtime-fotoreportáž. Jak tedy NEX dopadl? Pojďme se nejdříve podívat na to dobré:
– rychlost a pohotovost: foťák je opravdu rychlý, pohotový. Startuje za cca 1,5 vteřiny, tento čas mu zabere vysunutí setového objektivu 16-50, kterému se budu věnovat samostatně. Ostření bleskové, reakce na stisk spouště okamžitá.
– hledáček: tady je vidět, že Sony už má za sebou pěkný kus cesty v implementaci elektronických hledáčků, kterými vybavuje i své „velké“ zrcadlovky. Detailní obraz, téměř nulové zpoždění, možnost přepínání různých režimů (čistý obraz/expoziční hodnoty/vodováha a další). Hledáček mimochodem zabírá 100% scény a je mnohem větší, než klasický hranolový hledáček u Canonu 50D.
– ovládání: po lehkém vyladění volitelných tlačítek je foťák skvěle ovladatelný. Aretace expozice na palec, ISO i kompenzace expozice na přímých tlačítkách otočného voliče na zadní stěně, všechny parametry jsou vidět jak na displeji, tak v hledáčku.
– konektivita: opět na jedničku. Přenos do telefonu přes wifi funguje bezvadně a spolehlivě, po vyfocení snímku mi v případě potřeby zabere max. 1 minutu, než se fotka objeví na Facebooku a Twitteru, případně Instagramu i s potřebným komentářem.
– šum a obrazový výkon: už pohled do testu na dpreview napověděl, že se mám na co těšit. A opravdu – šum na ISO 6400 srovnatelný s výkonem Canonu 50D při ISO 1600! To jsou plné 2 clony, které mi vynahradí horší světelnost u Sony – u Canonu při tmě nasazuji 28/1,8 a 50/1,4, které odvádí skvělé výkony.
Hlavně však – foťák je malinký, lehký, kompaktní a opravdu nenápadný!
Takže potud alespoň největší highlights. Teď se pojďme podívat, co mne naopak nepotěšilo nebo překvapilo nemile.
– výdrž baterie: největší zklamání. Při výkonu max. 100 fotek denně, focení přes hledáček a 4-6 publikací přes wifi mi akumulátor vydržel necelý den. Takže nákup setu druhého akumulátoru s externí nabíječkou se ukázal jako prozíravý tah, náhradní akumulátor v brašně/kapse/batohu je naprostou nutností, bohužel je to další investice cca 1.800Kč.
– optika: setový objektiv 16-50/3,5-5,6 mne zklamal zejména notnou vinětací na širokém konci. Naštěstí Lightroom 5 si s tímto neduhem umí poradit. Pokud se však v budoucnu objeví nějaká možná náhrada, zřejmě provedu výměnu optiky. Třeba takový 16-50/4 se stabilizací a klasickým, nikoliv motorickým zoomem, by nebyl špatný. Doufám, že inženýři ze Sony/Zeiss tohle čtou a začínají to sklo připravovat!
– nastavení: menu Sony je rozdělené do 6 sekcí, z nichž každá má opravdu hodně položek a navigace není úplně nejpohotovější.
Drobnosti na konec
Cenová politika Sony je zajímavá tím, že všechny obchody v ČR mají stejné ceny. Takže si naštěstí/bohužel můžete odpustit starosti s tím, kde nakoupit. Nakonec jsem kupoval u Megapixelu, kde jsem si mohl foťák podrobně otestovat.
Paměťovou kartu jsem koupil osvědčený SanDisk SDHC Extreme HD video 16GB a vliv na rychlost oproti nějaké Class 4 kartě je veliký.
Závěrem několik ilustračních fotek, kdybyste chtěli nějaké RAW, ozvěte se nebo zapátrejte na dpreview. Balík ilustračních fotek v plné rozlišení ke stažení ZDE (zip, 156MB).
